Téměř každý se během života setká s nějakou formou hyperpigmentace. To, co vnímáme jako tmavou skvrnu, je ve skutečnosti speciální kožní pigment zvaný melanin, který vaše pokožka vytváří jako součást své přirozené ochrany. Někdy se ho však v určitých místech vytvoří více než jinde a tón pleti je nerovnoměrný.

Co je to hyperpigmentace?

Hyperpigmentace znamená nadměrné nahromadění pigmentu v tkáni, například v pokožce. Některé z  důvodů, proč pokožka vytváří více pigmentu, souvisejí se stavem samotné pokožky, některé ale souvisejí s jinými procesy v organismu. Proto je při řešení hyperpigmentace důležité podívat se nejen na její povrch, ale také na její příčinu. 

Nejčastější formy hyperpigmentace

Pihy

Drobné pigmentové skvrny známé především z obličeje a paží. Pihy jsou často dány geneticky, nejsou škodlivé a pro mnoho lidí jsou přirozenou a atraktivní součástí vzhledu pokožky.

Melasma

Tato forma hyperpigmentace souvisí především s hormonálními změnami. Typicky se objevuje během těhotenství, ale její vznik mohou ovlivnit také hormonální přípravky jako je například hormonální antikoncepce. Na obličeji se nejčastěji projevuje symetrickými pigmentovými skvrnami na čele, tvářích, nad horním rtem a na bradě.

Pozánětlivá hyperpigmentace

Po poranění, podráždění nebo zánětu kůže může v místě poškození dojít ke zvýšené tvorbě pigmentu. Výsledkem je tmavší skvrna přetrvávající i poté, co se původní problém zahojí. K tomuto typu hyperpigmentace jsou přirozeně náchylnější lidé s tmavšími fototypy.

Sluneční a stařecké skvrny

Větší množství nahromaděného pigmentu se může postupně objevovat především na obličeji, rukou, pažích a nohou. Jejich vznik souvisí zejména s dlouhodobou expozicí UV záření a s věkem.

Pod povrchem: vrstvy pokožky a jejich role při vzniku hyperpigmentace

Tmavá skvrna, kterou vidíme na povrchu pokožky, je pouze viditelným výsledkem mnohem komplexnějšího procesu. 

Pokožka (epidermis) je nejsvrchnější vrstva kůže, kterou můžeme na dotek vnímat. Tvoří ji velké množství kožních buněk, které se průběžně obnovují a odlupují. Tento přirozený proces obnovy pomáhá pokožce postupně sjednocovat její vzhled. Epidermis zároveň představuje důležitou ochrannou bariéru před okolním prostředím a právě v ní se odehrává velká část procesů souvisejících s viditelným zbarvením pokožky.

Stejně jako u ledovce se toho v pokožce odehrává mnohem více pod povrchem, než můžeme vidět. Epidermis tvoří několik vrstev buněk a kožní buňky postupně vznikají v hlubších vrstvách, zrají a posouvají se směrem k povrchu. Při zdravé obnově pokožky se epidermis průběžně obnovuje přibližně během jednoho měsíce.

Jednotlivé vrstvy kůže od povrchu do hloubky:

1. Rohová vrstva (stratum corneum) je nejsvrchnější vrstva, které se můžeme dotknout. Tvoří ji zploštělé, zrohovatělé a odumřelé buňky, které vytvářejí ochrannou bariéru pokožky.
2. Pod ní se nachází stratum lucidum a stratum granulosum, kde buňky postupně procházejí procesem rohovatění a zplošťování.
3. Trnitá vrstva (stratum spinosum) obsahuje stále živé buňky s jádrem. Zde se pigment dostává do okolních keratinocytů a postupně se v nich distribuuje.
4. Nejhlouběji se nachází bazální vrstva (stratum basale). Právě zde se nacházejí specializované buňky zvané melanocyty, které produkují pigment melanin. Ten je zodpovědný za přirozené zbarvení pokožky a při jeho nadměrné tvorbě nebo nerovnoměrném rozložení se může podílet na vzniku viditelných pigmentových skvrn.

Jak v pokožce vzniká melanin a proč se tvoří tmavé skvrny

Důležité jsou především dva typy kožních buněk: keratinocyty a melanocyty. Melanocyty vytvářejí melanin, tedy kožní pigment, zatímco keratinocyty ho následně přijímají a rozprostírají v pokožce. Jejich vzájemná komunikace významně ovlivňuje, jak bude naše pokožka vypadat a kde se mohou objevit tmavší pigmentové skvrny.

Keratinocyty nesou melaninový pigment

Keratinocyty jsou živé kožní buňky nacházející se v hlubších vrstvách epidermis. Mají zpravidla přibližně čtvercový tvar a uvnitř se nachází jejich buněčné jádro. Mezi sebou neustále komunikují a předávají si informace o tom, co se v pokožce děje a jak na danou situaci reagovat. Mohou například signalizovat, že byla pokožka vystavena slunečnímu záření, nebo že došlo k jejímu poškození.

Zjednodušeně si můžeme epidermis představit jako cihlovou zeď, ve které cihly představují keratinocyty a jejich zralejší formy, korneocyty. Tyto buňky zpracovávají a předávají informace z povrchu pokožky melanocytům, které se nacházejí v bazální vrstvě epidermis.

Melanocyty vytvářejí melaninový pigment

Melanocyty jsou buňky vytvářející melanin, tedy pigment zodpovědný za zbarvení pokožky, vlasů a očí. V pokožce se jedná o specializované buňky, které zůstávají v bazální vrstvě epidermis. Na rozdíl od nich se keratinocyty postupně obnovují a putují směrem k povrchu pokožky, zatímco melanocyt zůstává na svém místě. Melanocyt si můžeme pro představu představit trochu jako chobotnici otočenou vzhůru nohama.

V bazální vrstvě epidermis se melanocyt nachází přibližně na každých 7 až 10 keratinocytů. Představte si tedy hlavu chobotnice uloženou v bazální vrstvě a její chapadla roztažená do okolí, kde zasahují i do vrstvy buněk nad ní. Melanocyt může mít více než osm takových „chapadel“, která se odborně nazývají dendrity. Jejich délka se může mezi jednotlivými lidmi lišit, což ovlivňuje také způsob, jakým se pigment v pokožce rozprostírá. Jeden melanocyt předává melanin přibližně 30 až 40 keratinocytům.

Melanocyt reaguje na signály přicházející z okolních kožních buněk a také na působení UV záření. Právě tehdy se spouští proces tvorby a distribuce pigmentu. Vznik pigmentu si můžete představit jako chobotnici, která tančí a rozhazuje kolem sebe třpytky. Je to taková malá pigmentová party. Třpytky jsou ostatně docela dobrou metaforou pro pigmentová granula: jakmile se dostanou na určité místo, není snadné je zase odstranit.

Pigmentová granula, která melanocyt pomocí svých výběžků předává okolním keratinocytům, se v nich postupně hromadí a stávají se součástí jejich struktury. Právě tento proces stojí za tím, co nakonec vidíme jako zbarvení pokožky a v případě nadměrné tvorby či ukládání pigmentu také jako tmavé pigmentové skvrny.

Všichni lidé mají přibližně stejný počet melanocytů. Proč existuje tak široká škála odstínů lidské pokožky?

Melanin a barva pokožky

Počet melanocytů není tím, co určuje, kolik melaninu pokožka vytváří. Jednotlivé melanocyty se mohou lišit svou aktivitou a také velikostí a vlastnostmi pigmentových granulí, které produkují a předávají okolním keratinocytům.

U tmavších odstínů pokožky bývají pigmentová granula větší, déle přetrvávají a jsou v keratinocytech rozložena jiným způsobem. Melanocyty mohou mít také delší dendrity, které umožňují předávat pigment do většího počtu okolních buněk. Tyto rozdíly ovlivňují, kolik melaninu pokožka obsahuje, jak rychle se pigment vytváří a jak dlouho v pokožce přetrvává. Existuje navíc několik typů melaninu, tedy různé druhy našeho „pigmentového třpytu“.

Eumelanin má hnědé až černé zbarvení, zatímco feomelanin se pohybuje od žlutých po červené odstíny. Jedinečné kombinace těchto dvou typů melaninu spolu s jejich množstvím, velikostí a distribucí vytvářejí širokou škálu odstínů lidské pokožky. Právě proto je barva pokožky každého člověka jedinečná.

Melanin v tmavší pokožce

U tmavších odstínů pokožky převažuje eumelanin, který poskytuje intenzivnější hnědé až černé zbarvení a zároveň účinněji pohlcuje UV záření. U lidí se světlou pokožkou, zejména u populací se severoevropským původem, bývá zastoupení feomelaninu relativně vyšší.

Velikost a způsob distribuce pigmentových granulí se také mezi různými typy pokožky liší. U tmavší pokožky bývají granula větší a v keratinocytech přetrvávají déle, zatímco u světlejší pokožky jsou menší a rychleji se odbourávají.

Co způsobuje hyperpigmentaci?

Proces tvorby a distribuce kožního pigmentu se nazývá melanogeneze. Jde o poměrně komplexní proces řízený řadou chemických signálů mezi kožními buňkami. Jedním z klíčových výchozích bodů je aminokyselina tyrosin. Ta se prostřednictvím několika enzymatických reakcí postupně přeměňuje na melanin, především na eumelanin a feomelanin. A právě zde začíná být zajímavé, co se děje ve chvíli, kdy pokožka dostane signál, že potřebuje vytvořit více pigmentu. Například po vystavení UV záření, podráždění nebo poranění.

Co spouští melanogenezi a vznik tmavých skvrn?

Proces tvorby melaninu může být aktivován řadou různých podnětů. Mezi významné spouštěče patří například:

1) Hormonální změny
Změny hladin hormonů, například během těhotenství nebo při užívání hormonální antikoncepce, mohou stimulovat tvorbu pigmentu a přispívat ke vzniku hyperpigmentace, typicky melasmatu.

2) UV záření
Pokožka dokáže na UV záření reagovat prostřednictvím specifických receptorů a během několika hodin po vystavení UV záření může dojít ke zvýšení tvorby melaninu. Právě sluneční záření patří mezi nejvýznamnější faktory, které melanogenezi aktivují.

3) Některé léky
Zvýšenou pigmentaci mohou u některých lidí vyvolat také určité léky, jako jsou některá antimalarika, chemoterapeutika nebo nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID), mezi které patří například ibuprofen.

4) Poranění a zánět pokožky
Poškození nebo zánět pokožky může aktivovat tvorbu pigmentu během procesu hojení. Výsledkem může být pozánětlivá hyperpigmentace (PIH), tedy tmavší zbarvení, které přetrvává i poté, co původní podráždění nebo zánět odezní.

5) Stárnutí pokožky
S věkem se mění také funkce melanocytů. Jejich aktivita může být nepravidelnější a tvorba melaninu se posléze v různých místech pokožky zvyšuje nebo naopak snižuje. To může přispívat ke vzniku nerovnoměrné pigmentace.

Proč je melanin pro pokožku důležitý?

I když nás tmavé pigmentové skvrny pochopitelně nemusí těšit, samotná tvorba melaninu je přirozeným ochranným mechanismem pokožky. Když kožní buňky zaznamenají například UV záření nebo poškození, mohou melanocytům vyslat signály, které podpoří tvorbu pigmentu. Melanin se následně ukládá do okolních keratinocytů a pomáhá chránit jejich genetický materiál před poškozením způsobeným UV zářením.

Melanin tak funguje jako přirozená ochrana před sluncem. Dokáže absorbovat část UV záření (50-70%) a pomáhá tak chránit hlubší vrstvy pokožky před jeho účinky. Melanin má zároveň určitou antioxidační aktivitu a může pomáhat neutralizovat volné radikály, které vznikají například působením UV záření. 

Množství a typ melaninu proto ovlivňují také přirozenou míru ochrany pokožky před sluncem. Eumelanin, který je hojnější u tmavších odstínů pokožky, poskytuje účinnější ochranu před UV zářením než feomelanin. Feomelanin je navíc při své tvorbě spojen s vyšší tvorbou reaktivních forem kyslíku a UV záření je pro tuto kůži více stresující. U velmi světlé pokožky s vyšším podílem feomelaninu je proto důsledná ochrana před UV zářením obzvlášť důležitá.

To ale neznamená, že více melaninu znamená, že pokožka nepotřebuje ochranu před sluncem. Přirozený melanin poskytuje určitou míru ochrany, nenahrazuje však opalovací krém, oblečení ani další způsoby ochrany před UV zářením.

Co nám může hyperpigmentace napovědět?

Hyperpigmentace sama o sobě není diagnózou a neznamená automaticky, že je organismus „ve stresu“ nebo že mu něco chybí. Může však být viditelným signálem toho, že melanocyty reagovaly na určitý podnět. Nejčastěji může jít o UV záření, hormonální změny, zánět či podráždění pokožky, některé léky nebo přirozené změny spojené se stárnutím. 

Pokud se pigmentové skvrny objevují nově, rychle se mění nebo není jasné, co je jejich příčinou, je vhodné nejprve zjistit, jaký typ hyperpigmentace skutečně řešíme. Teprve potom dává smysl hledat způsob, jak ji cíleně zmírnit a zároveň zabránit její další tvorbě.