Blissoma®: Opravdu mohou kosmetické složky ucpávat póry a způsobit akné?

Akné a ucpané póry: Proč vám i „dobrý“ krém může zhoršit pleť

Máte pleť se sklonem k akné? Pak víte, že výběr správné péče není žádná legrace. Každý produkt, který si nanesete na obličej od čisticího gelu až po make-up nebo krém na akné, může rozhodnout o tom, jestli se vám pleť zlepší, nebo naopak zhorší. Bohužel se často stává, že právě kosmetika, která měla pomoci, způsobí nové pupínky. Říká se tomu kosmetické akné.

Jedním z hlavních viníků jsou ucpané póry. V kosmetice se tomu odborně říká komedogenita — schopnost složek zanášet póry a vytvářet prostředí, ve kterém se snadno tvoří akné. Slovo komedogenní označuje schopnost látky nebo produktu ucpat póry a přispět tak ke vzniku akné, černých teček nebo hluboce zanesených pórů, například na nose, čele či jiných částech obličeje. Nejčastěji narazíte na tzv. komedogenní stupnici – ta hodnotí jednotlivé složky od 0 (neucpává póry) do 5 (silně komedogenní). Nahromaděný maz a odumřelé kožní buňky pak způsobí, že vznikají hluboce zanesené póry, často na čele, nose nebo jiných částech obličeje. Když se pór zanítí, promění se v červený, bolestivý pupínek.

Komedogenita: Proč jsou tabulky „ucpávajících“ složek často k ničemu?

Pátrali jsme ve vědeckých studiích i odborných časopisech, abychom zjistili, jak to s tou komedogenitou vlastně je. Co je pravda, co je mýtus, a proč můžete většinu těchto „seznamů zakázaných složek“ s klidem zahodit. Přinášíme vám nový pohled na to, co skutečně ucpává póry a jak se vyhnout kosmetice, která může zhoršovat akné. Možná jste narazili na různé tabulky, kde jsou kosmetické složky očíslované podle toho, jak moc „ucpávají“ (=jak moc jsou komedogenní). Vypadají lákavě, jako jednoduchý návod, co pomáhá na akné a čemu se vyhnout. Jenže realita je složitější. Tyto tabulky jsou často zavádějící, vycházejí ze starých testů nebo nereflektují skutečné složení produktů. Navíc neberou v úvahu koncentraci složek ani to, s čím jsou zkombinované.

Pokud hledáte zázrak na akné, nenechte se zlákat jen seznamy složek, encyklopediemi INCI a aplikacemi, které hodnotí složení kosmetických produktů. Důležitá je totiž celá receptura a to, jak produkt funguje jako celek. Dobrá kosmetika na akné bývá lehká, nekomedogenní a obsahuje aktivní látky jako niacinamid, kyselinu salicylovou, zinek nebo protizánětlivé rostlinné extrakty. To všechno může pomoci uvolnit ucpané póry, zmírnit záněty a zlepšit celkový stav pleti.

Takže… co opravdu pomáhá na akné?

Namísto slepého vyhýbání se „zakázaným složkám“ doporučujeme zaměřit se na:

• celkové složení produktu – jaké aktivní látky obsahuje? Obsahuje ověřené aktivní látky jako niacinamid, kyselinu salicylovou, zinek nebo azeloglycin?

• texturu a typ produktu – je hutný a mastný, nebo lehký a rychle vstřebatelný? Je formulován tak, aby respektoval potřeby citlivé a aknózní pleti? 

• vlastní reakci pleti – každý máme jiné potřeby a citlivost

Skutečný zázrak na akné nehledejte v číslech, ale v celkovém přístupu ke své pleti. Hledejte krém na akné, který je celkově nekomedogenní, obsahuje osvědčené látky jako niacinamid, kyselinu salicylovou, zinek, nebo přírodní extrakty s protizánětlivým účinkem. A ideálně neobsahuje dráždivé parfémy, alkohol nebo silikony, které mohou zhoršovat stav ucpaných pórů. Ucpané póry na nose, čele nebo celé tváři nevznikají kvůli jediné „špatné“ složce, ale kvůli celkovému přístupu ke kosmetice – i k vlastní pleti. Hledáte-li zázrak na akné, možná není ukrytý v nějaké zázračné složce, ale v tom, že konečně přestanete slepě věřit starým tabulkám a začnete přemýšlet vědecky.

Když se řekne akné a ucpané póry, většině lidí se vybaví syntetické látky jako isopropyl palmitate nebo některá červená barviva. Jenže překvapením může být, že i řada přírodních složek, které jsou běžně vnímány jako „čisté“ a „bezpečné“, může mít vysoké komedogenní hodnocení. Typickým příkladem je kokosový olej nebo kakaové máslo, často doporučované v přírodní péči o pleť. 

Ale pozor – problém není v samotných složkách. Problém je ve způsobu, jak se hodnotí jejich komedogenita. Tento model je zastaralý, nepřesný a vědecky překonaný.

Jak to všechno začalo: Králičí uši a omyl vědy

Celý koncept komedogenní stupnice vznikl v 70. letech, kdy se hodnotila schopnost složek ucpávat póry pomocí tzv. REM testu – modelu králičího ucha. Právě z těchto testů pochází většina čísel, která dodnes kolují internetem s různými „žebříčky škodlivých látek“. Jenže králík není člověk. Jeho kůže má jinou strukturu, jinou produkci mazu a reaguje rychleji i na malé dávky látek. Testy probíhaly v nerealistických podmínkách – složky byly aplikovány čisté nebo ve vysokých koncentracích, často jinak než by byly použity v reálném kosmetickém produktu. V roce 1982 vznikl sice přesnější test na lidské kůži, ale ten se prováděl na zádech mužů – což má k tenké, citlivé pokožce na obličeji velmi daleko.

Až příliš často se na webech a blozích sdílejí „komedogenní žebříčky“ bez uvedení zdrojů nebo kontextu. Tabulky se kopírují dál a dál už více než 40 let – a to navzdory tomu, že věda o akné a komedogenitě dávno pokročila. Například článek v odborném časopise JAMA Dermatology (2018) popisuje, jak je metoda testování na králičích uších dnes nepřesná a nevhodná pro lidskou pleť. Ani novější lidské testy nejsou bez chyby – chybí jednotná metodologie, a především neexistuje žádný zlatý standard, jak komedogenitu měřit.

A co to znamená v praxi? Kosmetika na akné může být označená jako „nekomedogenní“, i když taková skutečně není – a výrobce za to nenese odpovědnost. Protože žádný univerzální oficiální seznam komedogenních složek neexistuje, nelze se na ta tvrzení stoprocentně spolehnout. 

Složky se ovlivňují navzájem

Jedna z velkých chyb (bohužel nejen) starých žebříčků spočívá v tom, že hodnotí izolované složky, zatímco v praxi se všechny látky v produktu navzájem ovlivňují. Například složka, která je ve vysokém množství považována za komedogenní, může být ve správné koncentraci a v kombinaci s jinými aktivními látkami zcela bezproblémová. Ve formulaci může být kokosový olej nebo kakaové máslo buď problémem, nebo prospěšnou složkou – záleží na dávce, typu pleti a zpracování. Zní to složitě? Ano, s miliony kombinací ingrediencí a poměrů není možné předvídat účinek jen podle jednoho čísla v tabulce. A co víc, v současnosti neexistuje žádný standardizovaný test, který by komedogenitu hotového kosmetického produktu přesně ověřoval.

Komedogenita není univerzální

Každá pokožka je jiná. Co ucpává póry na nose nebo čele jednomu člověku, nemusí vůbec vadit druhému. Komedogenita závisí na genetice, aktuálním stavu pleti (např. dehydratace, narušená bariéra), typu a stavu mazových žláz i na hormonální aktivitě. Právě proto je individuální reakce vaší pleti důležitější než obecné tabulky.

Oleje, oxidace a stav vaší pokožky

Přírodní oleje jsou typem složky, o které se často předpokládá, že má alespoň určitou schopnost ucpávat póry. Při zvažování olejů je třeba vzít v úvahu ještě jeden velmi důležitý faktor. U přírodních olejů záleží na čerstvosti, způsobu zpracování a obsahu antioxidantů. Rafinované oleje, běžně používané v levné kosmetice, postrádají ochranné látky a jsou náchylnější k oxidaci – tedy žluknutí. Oxidované oleje pak mohou na pleti vytvářet film, ucpat póry a zvyšovat zánět, což zhoršuje akné. 👉 Peroxidace lipidů (oxidace tuků) je dnes považována za jednu z hlavních příčin hluboce zanesených pórů a komedonů. Naopak čerstvé, nerafinované oleje s přirozeným obsahem antioxidantů mohou pokožce pomoci bránit se proti tomuto procesu. Klíčem je volit produkty vyráběné v malých sériích, s minimem skladování a bez dlouhého pobytu v teple nebo pod světlem. 

Samozřejmě ne každý olej je vhodný pro každý typ pleti. Některé oleje se vstřebávají lépe než jiné a některé obsahují lepší poměry určitých typů prospěšných mastných kyselin, které pleť náchylná k akné potřebuje. Například i kokosový olej může být prospěšný pro své účinky na mikrobiom nebo naopak problematický kvůli obsahu mastných kyselin. Hodně záleží na tom, jak se používá v celkové receptuře. My jsme například zaznamenali velký úspěch při použití malého množství kokosového oleje a jeho kombinaci s ingrediencemi, které prospívají pleti náchylné k akné tak, aby se maximalizovaly jeho dobré vlastnosti.

Mastné kyseliny: Co opravdu může ucpávat póry?

Některé typy mastných kyselin jsou pro pleť se sklonem k akné méně vhodné, zejména kyselina stearová či kyselina palmitová. Tyto kyseliny se nacházejí v pevných máslech (např. kakaové máslo, palmojádrový olej) a mají vysokou teplotu tání – na pokožce se obtížně vstřebávají a mohou vytvářet film, který přispívá ke vzniku ucpaných pórů na obličeji. 

Podobné mastné kyseliny se vyskytují i v syntetických sloučeninách, jejichž názvy končí na palmitate, stearate, myristate, oleate. Například: Isopropyl Palmitate, Butyl Stearate, Myristyl Myristate, Decyl Oleate, Sorbitan Oleate. Na tyto názvy se vyplatí si při čtení INCI složení dávat pozor. Zejména pokud máte pleť náchylnou k akné. Řídit se procentuálním zastoupením mastných kyselin v produktu pro vás může být lepší, než sledovat komedogenitu jedné složky. 

Co když to ale není komedogenita, ale aknegenita?

Ještě důležitější než komedogenita může být něco, co se nazývá aknegenita – schopnost látky podráždit vlasový folikul a vyvolat zánět. Reakce nastává téměř okamžitě po aplikaci, během několika dnů – na rozdíl od pomalého ucpávání pórů. ➡️ Pokud se vám po novém produktu začnou objevovat pupínky už za 2–3 dny, nejde o komedony, ale o zánětlivou reakci – tedy aknegenitu. Ta je podle výzkumů mnohem častější než skutečná tvorba komedonů.

Dehydratace jako spouštěč ucpaných pórů

Další faktor, který je často opomíjený, je stav kožní bariéry. Dehydrovaná pokožka se hůř exfoliuje (odlučuje odumřelé buňky). Také má sníženou funkci enzymů a snadněji se zanáší. Složky, které narušují kožní bariéru – jako silikony, PEGy nebo agresivní tenzidy – mohou vysušovat pokožku a zhoršovat akné. Vysoušení tedy není řešení. Naopak: čím více hydratace, tím méně problémů s póry.

DRAELOS, Zoe Diana. Acne Cosmetica. In: Pathogenesis and Treatment of Acne and Rosacea. Berlin: Springer, 2014, s. 265–270. ISBN 978-3-540-69375-8. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/978-3-540-69375-8_35 

MAAROUF, M., SABERIAN, C. a SHI, V. Y. Myths, Truths, and Clinical Relevance of Comedogenicity Product Labeling. JAMA Dermatology [online]. 2018 [cit. 2025-07-21]. Dostupné z: https://doi.org/10.1001/jamadermatol.2018.1741

BOWE, Whitney P. a LOGAN, Alan C. Clinical implications of lipid peroxidation in acne vulgaris: old wine in new bottles. Lipids in Health and Disease [online]. 2010, roč. 9, s. 141. Dostupné z: https://doi.org/10.1186/1476-511X-9-141

SHASMITHA, R. Health benefits of Sesamum indicum: A short review. International Journal of Scientific and Research Publications. 2015, roč. 8, s. 1–3. 

FINE, F., BROCHET, C., GAUD, M., CARRE, P., SIMON, N., RAMLI, F. a JOFFRE, F. Micronutrients in vegetable oils: The impact of crushing and refining processes on vitamins and antioxidants in sunflower, rapeseed, and soybean oils. European Journal of Lipid Science and Technology. 2015, roč. 118, č. 5, s. 680–697. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/ejlt.201400400

ROCHA, M. A. a BAGATIN, E. Skin barrier and microbiome in acne. Archives of Dermatological Research. 2017, roč. 310, č. 3, s. 181–185. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s00403-017-1795-3

FULTON, J. E., PAY, S. R. a FULTON, J. E. Comedogenicity of current therapeutic products, cosmetics, and ingredients in the rabbit ear. Journal of the American Academy of Dermatology. 1984, roč. 10, č. 1, s. 96–105. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/s0190-9622(84)80050-x