.png){kind=logo}
Jaké zvířátko doprovází člověka už cca 5000 let, bylo příčinou mnoha válek, předmětem rozvoje mezikontinentálního obchodu a jeho vliv přetrval do dnešních dnů? Parazity tentokrát ponechme stranou (ač tedy obchod s repelenty kvete v každé době) a soustřeďme se na jednu nenápadnou housenku — konkrétně bource morušového, který může za celé to hedvábné šílenství, které před tisíci lety změnilo svět...
Historie a bourec morušový
Úplně nejstarší zmínky o bourci morušovém pochází z Číny a datují se cca do období 3. tis. let př.n.l.. Právě Číňané totiž objevili kouzlo hedvábného vlákna. Tehdy se cena takové hedvábné látky vyvažovala zlatem (resp. převažovala) a vyráběly se z ní jen šaty císařů, případně byla určena k posvátným účelům.
Uplynulo pět tisíc let a dnes se nejenže pořád rádi omotáváme lehkými šálkami, milujeme hedvábné halenky, večerní šaty, kravaty, letní oděvy ... Ale zároveň jsme tolik ceněné hedvábí nechali ve velkém proniknout i do kosmetického odvětví. Jak?
Hedvábí najdete i v kosmetice
Inu, za všechno může tzv. „hedvábný protein", což je lehká bílkovina, ze které se skládají hedvábné nitě. Díky příbuznosti s bílkovinou lidské kůže — keratinem - se hedvábný protein dobře uchytává na povrchu pokožky a tvoří tak zvláčňující ochrannou bariéru, která skvěle zadržuje vlhkost a bojuje proti vlivům vnějšího prostředí.
Tekuté hedvábí, které se získává hydrolýzou přírodního hedvábí a přidává se jako aktivní přísada do různých kosmetických produktů umí intenzivně regenerovat pokožku těla, hlavy a dokonce i poškozené vlasy a nehty, za což opět mohou ony hedvábné proteiny. Mají tu schopnost, že se velmi snadno zapojí třeba do struktury lidského vlasu a případná poškození vyplní, stejně jako keratin, což je možné pozorovat jak pohým okem, tak i pod mikroskopem. Navíc, tato "oprava" je trvalá.
Všechno je to samozřejmě hrozně hezké a lákavé — vždyť kdo by nechtěl objevit kosmetický elixír mládí, který ho na počkání zkrášlí a omladí? Jenže, každá mince má dvě strany. A "výroba" hedvábí není výjimkou.
Získávání hedvábí a neblahý osud bource morušového
Jelikož se zvířátko, které produkuje hedvábné vlákno - tedy bourec morušový - už ve volné přírodě vůbec nevyskytuje, je absolutně závislý na člověku. Chová se na velkých farmách (hlavně v oblasti severní Číny a Íránu) a živí se výhradně listy stromu moruše. Vypadá to tak, že se nejdříve z vajíčka po deseti dnech vylíhne housenka, která je ohromně žravá a cpe se ve dne v noci lístky moruše. Následně si kolem sebe housenka díky svým slinným žlázám vytvoří tzv. " kokon ", který ji má chránit před zraněním, než se z ní vylíhne krásný noční motýl . Kokon je tvořen z jednoho kusu hedvábného vlákna, které dosahuje délky 300 - 900 m.
Průšvih ovšem nastává při získávání surového vlákna... Jelikož se dospělá housenka musí z kokonu nějak dostat, cestu si jednoduše prokouše. Což ale pro výrobce hedvábí není žádoucí, poněvadž housenka tím kokon znehodnotí a přeruší jednolité vlákno. Proto se kokony bource morušového zahřívají na teplotu cca 100°C po dobu 2-2,5 h. To housenku zabije a ta se následně nebude prokousávat ven... A vlákno se bude také lépe rozplétat. Přijde vám to poněkud drastické.